24.10.2005
kategorie: Deníček (nočníček)
Na víkend jsme měli naplánován výlet. Minimálně do ZOO. Jenže člověk míní… a tak jsme nakonec zůstali doma a sledovali postupný rozklad mého počítače a mé osoby.
Když už toho rozkladu bylo příliš, rozhodla jsem se, že udělám Blížence šťastným a začala dělat dýdžejku. Nejprve jsme vsadila na to, že je náročným posluchačem a pustila nahrávku afrických bubnů. Huhlal něco v tom smyslu, že by neškodilo něco méně arytmického.
Pustila jsem tedy indiánskou píseň. Prej nepotřebuje nějaký vytí v podvečer.
Zkusila jsem to tedy s irskou písní. B: „Už chápu, proč byly oddíly dudáků vždy v čele armád. Napřed tím kraválem zlikvidovali morálku slabších nepřátel a pak je silnější protivníci hned na začátku války postříleli a byl KLID!“
Dokonce ani Johny Cash u něj nenašel pochopení. V písni „I hung my head“ jsou prý ta „kila“ smyčců proti dobrému vkusu.
Zabalila jsem to tedy a usnula přímo u počítače jako špalek.
A pak prej: Řekni to písní…
Pustila jsem tedy indiánskou píseň. Prej nepotřebuje nějaký vytí v podvečer.
Zkusila jsem to tedy s irskou písní. B: „Už chápu, proč byly oddíly dudáků vždy v čele armád. Napřed tím kraválem zlikvidovali morálku slabších nepřátel a pak je silnější protivníci hned na začátku války postříleli a byl KLID!“
Dokonce ani Johny Cash u něj nenašel pochopení. V písni „I hung my head“ jsou prý ta „kila“ smyčců proti dobrému vkusu.
Zabalila jsem to tedy a usnula přímo u počítače jako špalek.
A pak prej: Řekni to písní…
Drápkem naškrábala: kryska
24.10.2005, 12:38:00
Komentáře (9)
21.10.2005
kategorie: Lavondyss
Hnusně jako na Ostrově. Včera trocha sluníčka, pak už jen bušení dešťových kapek do oken. Dnes dostává slovo „déšť“ nové dimenze. Mlha spolupracuje a jako věrná tanečnice objímá zvenčí okna, zatímco okukuje své taneční figury v kalužích.
Vím, že čas dozrál. Už před dvěma dny se ozvalo vábení. Byla noc, mně se zoufale chtělo spát a tak jsem nevyrazila okamžitě. Od té doby cítím, že cesta do Lavondyss je zase pro jednou otevřená. Před rokem začala Ježčí cesta. Blíží se Samhain. Mám deset dní na přípravu.
Legrace. Zase jednou stojím na prahu Jinosvětí. Trochu rozklepaná a hodně zmatená. Zase jednou nevím, co konkrétně mám nebo nemám dělat. Prozatím to vypadá na mírnou katatonii. Příznaky už za ty roky poznávám. Bez problému teď dokážu trávit čas v naprostém osamění, téměř bez pohybu a bez jakýchkoli vnějších podnětů. Myšlenky, které mě jindy rozesmutní, mi teď připadají naprosto přirozené a podnětné.
Samhain. Den, kdy mrtví přicházejí mezi živé.
Někdy odcházím do Lavondyss načerpat novou energii, získat nadhled, inspiraci… Občas je to těžké a nepříjemné, takže bych mnohem raději přehazovala uhlí. Doslova a do písmene.
Legrace. Zase jednou stojím na prahu Jinosvětí. Trochu rozklepaná a hodně zmatená. Zase jednou nevím, co konkrétně mám nebo nemám dělat. Prozatím to vypadá na mírnou katatonii. Příznaky už za ty roky poznávám. Bez problému teď dokážu trávit čas v naprostém osamění, téměř bez pohybu a bez jakýchkoli vnějších podnětů. Myšlenky, které mě jindy rozesmutní, mi teď připadají naprosto přirozené a podnětné.
Samhain. Den, kdy mrtví přicházejí mezi živé.
Někdy odcházím do Lavondyss načerpat novou energii, získat nadhled, inspiraci… Občas je to těžké a nepříjemné, takže bych mnohem raději přehazovala uhlí. Doslova a do písmene.
Drápkem naškrábala: kryska
21.10.2005, 11:54:00
Komentáře (6)
20.10.2005
kategorie: Na vlastní čočky
Drápkem naškrábala: kryska
20.10.2005, 11:22:00
Komentáře (1)
kategorie: Deníček (nočníček)
Je to velice podezřelé. Poslední týden jsem totálně mrtvá. Kolem šesté večerní začínám zívat, kolem sedmé to zalamuju. Já?! Chronický nespavec! What´s up, doctor?
Celý roky trpím chronickou nespavostí, chodím spát kolem jedný, druhý hodiny v noci. Copak se toto nastavení dá tak najednou změnit? Od operace spím pořád. Většinou chodím spát kolem desáté večer. Ale poslední dny už je to vážně síla – včera se mi kolem sedmé udělalo až šoufl, jak moc už jsem potřebovala jít si lehnout.
Blíženci to samozřejmě vyhovuje, neb jeho životním krédem je všeříkající: „Čas, který neprospíš, je pro spánek definitivně ztracen!“ :o) S chutí to tedy zalamuje se mnou.
Kdysi jsem se domnívala, že bych nedokázala spát v místnosti s někým jiným (mívala jsem vždy vlastní pokojík). Pak jsem na kolejích trávila noci ve značně početné společnosti jiných a zjistila jsem, že to může být jak pěkný opruz tak také skvělá legrace. Ovšem až s Blížencem jsem zjistila, jak báječné je společné usínání.
Rozebíráme předchozí den, vyprávíme si, co se komu podařilo a co už méně, plánujeme budoucnost, prozrazujeme si historky ze své minulosti a velice často sklouzneme k filosofii nebo sociologii. Včera jsme například, mimo jiné (a příjemnější momenty), rozebírali možný přínos Havla a Klause pro zahraniční politiku ČR, no nejsme jasní psychopati??? :o)
Když o tom tak přemýšlím, chodit spát brzo je vlastně docela fajn, asi to začnu provozovat programově. :o)
Blíženci to samozřejmě vyhovuje, neb jeho životním krédem je všeříkající: „Čas, který neprospíš, je pro spánek definitivně ztracen!“ :o) S chutí to tedy zalamuje se mnou.
Kdysi jsem se domnívala, že bych nedokázala spát v místnosti s někým jiným (mívala jsem vždy vlastní pokojík). Pak jsem na kolejích trávila noci ve značně početné společnosti jiných a zjistila jsem, že to může být jak pěkný opruz tak také skvělá legrace. Ovšem až s Blížencem jsem zjistila, jak báječné je společné usínání.
Rozebíráme předchozí den, vyprávíme si, co se komu podařilo a co už méně, plánujeme budoucnost, prozrazujeme si historky ze své minulosti a velice často sklouzneme k filosofii nebo sociologii. Včera jsme například, mimo jiné (a příjemnější momenty), rozebírali možný přínos Havla a Klause pro zahraniční politiku ČR, no nejsme jasní psychopati??? :o)
Když o tom tak přemýšlím, chodit spát brzo je vlastně docela fajn, asi to začnu provozovat programově. :o)
Drápkem naškrábala: kryska
20.10.2005, 11:20:00
Komentáře (2)
18.10.2005
kategorie: Kryska pátrá, radí, informuje
Pes jííítrnííííčkůůů sežrááááááááááál...
Už jsem se zmiňovala, že má myška je na stopě Věčným lovištím. Zatím mi stačila pouhá optická Geniuska. Jenže co dál?
Na stole máme tak málo místa, že se mi stále o něco zašmodrchává myší ocásek. Tato skutečnost mě vytáčí neustále, ale pokud zrovna hraju něco akčnějšího a díky zasukovanému ocásku jdu do kytek, chytá mě běs.
Z těchto důvodů jsem už rok slintala nad MX 1000 od Logitechu. Logitech byl poměrně jednoznačný, bo Microsoftí myšky nemají kolečko uzpůsobené k výměně zbraní. Jenže MX 1000 je drahá. Jak sfíňa. No a teď přišla na trh G7, co je drahá jak tři sfině s metalízou k tomu.
Navíc jsem o víkendu měla možnost si MX 1000 trochu prohmátnout a díky tomu jsem zjistila, že mi vůbec ale vůbec nesedí do ruky – ten trapnej obrubník pod palcem. Takže G7? Nebo MX 610? No, výkon G7 (prý jen 8 hodin?) mě moc nenadchl – vzhledem k ceně z říše „jsem frikulín s bohatým tátou a můžu machrovat, jak jen budu chtít“. Takže možná MX 610.
Huh, ale bude mě bavit neustále kontrolovat vybitost/nabitost? A co to věčné usínání a relativně dlouhé buzení? Co lagování? Navíc je to těžký jako slon! Hrome, stojí mi ten bezdrát vůbec za to?
Co bych si pořídila drátovýho? MX 518? G5, co mi tak dobře sedí v ruce? Nebo Razer Cooperhead? Uff – jsem snad nějakej frikulín, co hraje závodně?
Takže zpátky na stromy. Nezačínala jsem celý tohle kolečko tím, že mi moje myš vlastně vyhovuje, jen ten ocásek překáží? Nebylo by řešením pořídit si raději větší stůl? :o)
Na stole máme tak málo místa, že se mi stále o něco zašmodrchává myší ocásek. Tato skutečnost mě vytáčí neustále, ale pokud zrovna hraju něco akčnějšího a díky zasukovanému ocásku jdu do kytek, chytá mě běs.
Z těchto důvodů jsem už rok slintala nad MX 1000 od Logitechu. Logitech byl poměrně jednoznačný, bo Microsoftí myšky nemají kolečko uzpůsobené k výměně zbraní. Jenže MX 1000 je drahá. Jak sfíňa. No a teď přišla na trh G7, co je drahá jak tři sfině s metalízou k tomu.
Navíc jsem o víkendu měla možnost si MX 1000 trochu prohmátnout a díky tomu jsem zjistila, že mi vůbec ale vůbec nesedí do ruky – ten trapnej obrubník pod palcem. Takže G7? Nebo MX 610? No, výkon G7 (prý jen 8 hodin?) mě moc nenadchl – vzhledem k ceně z říše „jsem frikulín s bohatým tátou a můžu machrovat, jak jen budu chtít“. Takže možná MX 610.
Huh, ale bude mě bavit neustále kontrolovat vybitost/nabitost? A co to věčné usínání a relativně dlouhé buzení? Co lagování? Navíc je to těžký jako slon! Hrome, stojí mi ten bezdrát vůbec za to?
Co bych si pořídila drátovýho? MX 518? G5, co mi tak dobře sedí v ruce? Nebo Razer Cooperhead? Uff – jsem snad nějakej frikulín, co hraje závodně?
Takže zpátky na stromy. Nezačínala jsem celý tohle kolečko tím, že mi moje myš vlastně vyhovuje, jen ten ocásek překáží? Nebylo by řešením pořídit si raději větší stůl? :o)
Drápkem naškrábala: kryska
18.10.2005, 12:06:00
Komentáře (15)
17.10.2005
kategorie: Deníček (nočníček)
Vždycky mě trochu rozladí, když se uděje něco, co nebylo v plánu. Tentokrát jsem rozhodně neměla v plánu, že bude blbnout internet. A už jsem vůbec neměla v plánu, že nás oba s Blížencem atakuje hnusné nachlazení. Ovšem to byla jediná víkendová negativa – jinak už jen samá pozitiva a sociální jistoty.
V pátek jsme z důvodu nachlazení rychle zalehli a těšili se na sobotu. Ráno mě probudila průtrž mračen, ale nakonec se počasí umoudřilo a my se tak mohli více než šest hodin courat městem a užívat si víkend.
Ani jednomu se nám nechtělo nakupovat džíny. Obcházeli jsme obchody s počítačovým zbožím, s potřebami pro výtvarníky i obchody s nábytkem. Jen těm nešťastným hadrám jsme se vyhýbali širokým obloukem. Jsme si čím dál podobnější, zkrátka. Nejvíc mě pobavila Blížencova hláška po té, co jsem ho zatáhla do obchodu s foťáky: „Ale to mě přece nemůžeš zatáhnout do obchodu, do kterého mám v plánu zatáhnout já tebe!“
Konečně jsme si dali panáka koly na kuráž a vyrazili ulovit džíny. V prvním obchodě to bylo jak v hangáru s radioaktivním zářením a prodavači tam vypadali opravdu stylově – jako nas… rozzlobení mutanti. Tak jsme šli jinam.
Onen jiný obchod se zase otřásal v základech reprodukovanou hudbou a prodavači se chovali jako gestapáci u výslechu. Odsouzený zákazník si vybral džíny a poté musel kývnout na prodavače (mladého uhrovitého hitlerjugentčíka), aby mu odemkl řetěz ke kabinkám. Pak ubožák zalezl do kabinky a mladíček se postavil na stráž, kde se šklebil a rýpal v nose. Zkrátím to – šli jsme o dům dál.
Ve třetím obchodě to bylo bezva. Sice se taky otřásal v základech, ale prodavači byli ukecaní sympaťáci, kteří šplhali po štaflích jak veverky a oddaně nám aportovali vybrané zboží. Blíženec se ukázal jako beruška a vůbec se mnou nediskutoval o tom, které kalhoty chce/nechce. Počkal, kam svým prstíkem nasměruju prodavače a pak si šel do kabinky vyzkoušet vybrané kalhoty.
Hned napodruhé se nám zadařilo. Když vyšel z kabinky, udělalo se mi lehce slabo – že je Blíženec pohlednej mužskej, to mi je už nějakou dobu známo, ale ten rulezáckej týpek v lehce vyšoupaných džínách… oách, bohové! (Tak pravila žena Kryska.)
Po té dřině jsme si skočili na večeři a cestou domů ještě koupili grafickou kartu, která mi trochu připomněla Twin Peaks. Některé grafické karty nejsou holt tím, čím se zdají být, no :o))) Ale každopádně teď můžu s potěšením vyzkoušet jak Oblivion, tak Hellgate.
Po návratu domů na nás dolehlo nachlazení plnou silou a tak jsme v neděli střídali nicnedělání s pocením se na cizím těle. Dnes jsme díky tomu oba docela v kondici a tak můžeme jít odpoledne objednat RAMky. Príma dny.
Ani jednomu se nám nechtělo nakupovat džíny. Obcházeli jsme obchody s počítačovým zbožím, s potřebami pro výtvarníky i obchody s nábytkem. Jen těm nešťastným hadrám jsme se vyhýbali širokým obloukem. Jsme si čím dál podobnější, zkrátka. Nejvíc mě pobavila Blížencova hláška po té, co jsem ho zatáhla do obchodu s foťáky: „Ale to mě přece nemůžeš zatáhnout do obchodu, do kterého mám v plánu zatáhnout já tebe!“
Konečně jsme si dali panáka koly na kuráž a vyrazili ulovit džíny. V prvním obchodě to bylo jak v hangáru s radioaktivním zářením a prodavači tam vypadali opravdu stylově – jako nas… rozzlobení mutanti. Tak jsme šli jinam.
Onen jiný obchod se zase otřásal v základech reprodukovanou hudbou a prodavači se chovali jako gestapáci u výslechu. Odsouzený zákazník si vybral džíny a poté musel kývnout na prodavače (mladého uhrovitého hitlerjugentčíka), aby mu odemkl řetěz ke kabinkám. Pak ubožák zalezl do kabinky a mladíček se postavil na stráž, kde se šklebil a rýpal v nose. Zkrátím to – šli jsme o dům dál.
Ve třetím obchodě to bylo bezva. Sice se taky otřásal v základech, ale prodavači byli ukecaní sympaťáci, kteří šplhali po štaflích jak veverky a oddaně nám aportovali vybrané zboží. Blíženec se ukázal jako beruška a vůbec se mnou nediskutoval o tom, které kalhoty chce/nechce. Počkal, kam svým prstíkem nasměruju prodavače a pak si šel do kabinky vyzkoušet vybrané kalhoty.
Hned napodruhé se nám zadařilo. Když vyšel z kabinky, udělalo se mi lehce slabo – že je Blíženec pohlednej mužskej, to mi je už nějakou dobu známo, ale ten rulezáckej týpek v lehce vyšoupaných džínách… oách, bohové! (Tak pravila žena Kryska.)
Po té dřině jsme si skočili na večeři a cestou domů ještě koupili grafickou kartu, která mi trochu připomněla Twin Peaks. Některé grafické karty nejsou holt tím, čím se zdají být, no :o))) Ale každopádně teď můžu s potěšením vyzkoušet jak Oblivion, tak Hellgate.
Po návratu domů na nás dolehlo nachlazení plnou silou a tak jsme v neděli střídali nicnedělání s pocením se na cizím těle. Dnes jsme díky tomu oba docela v kondici a tak můžeme jít odpoledne objednat RAMky. Príma dny.
Drápkem naškrábala: kryska
17.10.2005, 15:29:00
Komentáře (5)
14.10.2005
kategorie: Deníček (nočníček)
... si dělám na tento víkend. Budeme nakupovat. Ať sníh či mráz!
Zmije už si nějakou dobu říká o nové (a rychlejší) vnitřnůstky. Můj milášek naštěstí přesně chápe, jaký dárešek oblaží mé srdce. Prstýnek to tedy není. Už ke svému příletu na Ostrov jsem (v podstatě na letišti) dostala 200 GB HDD. Príma. Má kapacita díky tomu přesáhla půl terra, což mě pochopitelně blaží.
Ale nejen harddisc tvoří počítač, že? Také nějaké ty RAMky navíc by to chtělo, 512 je takové divné číslo…
A když už jsme u toho – při pořizování Zmije jsem škudlila na grafické kartě. Po té, co jsem nedávno viděla jistý „cestopis“, kde se proháněly laně, daedra, aedra a jiné bestie (čti: Oblivion), dospěla jsem k názoru, že je třeba jistá slabá místa mého počítače posílit. Přece si nezkazím dojem z procházky Septimovým lesejkem, ne? A popravdě řečeno jsem někde (samozřejmě u SuE :o) zaslechla, že prej by měl Londýn v brzké době začít fungovat jako brána do podzemních rozměrů. Také na to bych se chtěla pořádně podívat.
Jenže ještě nejsme u konce – začíná mi haprovat myška. Zdá se, jako že se její čas už nezadržitelně blíží. Že by? Nebo?
Bohužel nežijeme v ideálním světě, proto musím do seznamu nákupů zapsat ještě dvoje džíny. Naštěstí to nebudu já, kdo bude trpně stát za plentou, ale Blíženec. A má se na co těšit, berušek, bo jsem se rozhodla, že ty jeho trapně černý, trapně rovný a trapně… trapný modely, už mě nudí. Takže mu budu do kabinky nosit samé módní výstřelky, ať si ten víkend chlapec taky užije.
Drápkem naškrábala: kryska
14.10.2005, 10:57:00
Komentáře (7)
13.10.2005
kategorie: Deníček (nočníček)
Doupě má narozeniny! Už druhé :o)
Když jsem slavila první výročí, přemýšlela jsem, jaký je poločas rozpadu jednoho blogu. (Nebo deníčku či bůhví čeho.) Tehdy jsem si myslela, že záleží výhradně na pisateli, kdy mu už z blogování hrábne a zabalí krám.
Dnes si říkám, že pro životnost blogu je stejně důležitá i čtenářská obec – když někam budou chodit chytrolíni a nevychovanci, kteří budou nechávat patřičně všeználkovské a nepříjemné komenty, autora určitě brzy přestane bavit psát.
Proto místo abych se plácala po rameni, raději poplácám po rameni vás, kteří sem přicházíte. Děkuju za vaše milé a podnětné komentáře, za vtípky a slovní hříčky, které mě vždy potěší. Děkuju za taktní mlčení nad mými svébytnostmi a omyly, ale také za velice jemná a laskavá upozornění na chyby, kterých se v textu pohříchu dopouštím.
Díky vám všem! Přeju hezký den!
Drápkem naškrábala: kryska
13.10.2005, 10:48:00
Komentáře (10)
11.10.2005
kategorie: Estrády všedního dne
Občas přemýšlím, co vlastně v noci, když spím, dělá moje tělo. Mám jisté podezření.
Kdysi jsem v noci, když jsem nemohla spát, pozorovala kamaráda na protější straně pokoje. Z bezpečí Blížencovy náruče jsem sledovala, jak většinu noci trávil v rozličných gymnastických pozicích, a snažila se nechichotat.
Od jisté doby mám podezření, že také já v noci místo odpočinku zaměstnávám svaly víc než by mi bylo milo. Letos v ČR jsem měla u rodičů pokoj sama pro sebe, takže mi nikdo nemohl prozradit, co dělám v noci. Nicméně mě ráno pobolíval celý člověk a čas od času jsem si po těle nacházela modřiny, kterých jsem si den před tím rozhodně nevšimla.
Každopádně vím, že v noci ze spaní povídám. Občas tak vzbudím sama sebe a také Blíženec mi semtam ráno vypráví, že jsem mu zase něco „vyprávěla". (Zrovna tento víkend to byla storka o prasátku s černým ocáskem :o)
Dnes ráno jsem ovšem překvapila sama sebe docela fest. Včera jsem šla spát s ponožkami na nohou – je tu už trochu zimno. V noci mě probudil jednak slušnej rachot (když trochu víc prší, směřuje proud vody, který tryská z rozbité rýny, přímo do našeho okna) a taky mě probudilo to, že mi je zima na levou nohu. V tu chvíli jsem si laxně pomyslela, že mi holt ponožka sklouzla z nohy.
Ráno jsem pečlivě ohledávala okolí postele, ale ponožka nikde. Blíženec mi doporučil, ať nezbúzňám kolem jak Sherlock po fetu, ať si vezmu čistý ponožky a basta fidli. Prostě tu v noci řádil hladový ponožkožrout a ať prý jsem ráda, že mě nerafl do nohy. Mužskej!
Před chvíli jsem přestýlala postel a ponožku jsem konečně našla. Ležela mi pod polštářem. Poskládaná...
Takže nejen, že v noci povídám a trochu se otloukám, to už mi není dost. Teď si v noci kradu ponožky a schovávám si je pod polštářem!
Drápkem naškrábala: kryska
11.10.2005, 11:45:00
Komentáře (7)
10.10.2005
kategorie: Deníček (nočníček)
Sice teď máme v naší krabičce od sirek (čti: v našem bytě) tak málo místa, že si tu nemůžu ani nafouknout takový ten balon na cvičení, ale přesto jsme si pořídili novou záležitost. Ta záležitost se totiž věší na zeď. Není to obraz ani jiné okrášlení (náš podnájem by zkrášlil leda tak atomový hřib), je to nástěnka. Korková.
Původně jsem ji pořizovala s vidinou lepší organizace různých úkolů, ale její použití se prozatím ukázalo jako daleko destruktivnější. Má představa byla taková: v poště přijde nějaký dokument, který je třeba vyřídit a nezapomenout na něho – připíchne se na nástěnku. Vyskytne se nějaký úkol, který je třeba vyřešit v jistém časovém horizontu? Hodí se poznámka na nástěnku, všem pěkně na očích.
Teorie je hezká věc, ba jo.
První problém nastal, když jsem nástěnku přivlekla domů – kam ji pověsíme? Nakonec jsme oplakali mizernou reprodukci jakéhosi neznámého mostu. Hned se však vyskytl nový problém – jak ten placatý nesmysl pověsit? Výrobce sice přibalil cosi jako skobičky, ale ty se ohýbaly při každém závanu větru; představa, jak je šroubujeme do dřevěného rámu, byla tedy jednoznačně z říše nereálna.
Blíženec to přece jen jaksi provizorně vyřešil a pověsil to na zeď. Prásk!!! Hmmm, tak znovu. Sice jsme se shodli, že to necháme být a že se můj milý v týdnu staví v kovomatu a koupí si patřičná hejblata, ale Blíženec se nakonec rozhodl, že to bude viset hned. Taky že jo – vymyslel jiný, fyzikálně velmi náročný, systém a nástěnka znovu putovala na zeď.
Tentokrát to vydržela dvacet minut. Upadla za velkého třesku a v průběhu pádu vyrazila ze zdi zástrčku, která napájí prodlužku, do které jsou zapojeny všechny naše počítače. Pěkný blackout, jen co je pravda.
To už vzal Blíženec jako osobní výzvu a udělal s nástěnkou cosi, co se vymyká našemu časoprostoru, ale během pěti minut sveřepá korkovitost visela na svém místě, kde setrvává dodnes. Ani nemusíme do toho kovomatu.
(Poučení z toho sice neplyne žádné, ale pointa je jasná – Blíženec je nejlepší. :o)
Drápkem naškrábala: kryska
10.10.2005, 11:55:00
Komentáře (6)
7.10.2005
kategorie: Irské listy
Myslím, že Iři mě jen tak fascinovat nepřestanou. Proč něco dělat jednoduše a efektivně, když to lze dělat naprosto iracionálně, ale o to namáhavěji?
V průběhu minulého týdne jsem za výlohou krámku, který patří Irish Cancer Society, objevila krásnou mušli. Takovou tu mělkou, nezatočenou, uvnitř krásně perleťovou. Když Blíženec uviděl mé nadšení, šel mi ji neprodleně koupit. Ovšem paní u pokladny mu vysvětlila, že zboží z výlohy se bude prodávat až v pátek od deseti hodin. Tak jsem se rozhodla, že se tam v určený čas (tj. dnes) zajdu mrknout.
Ten krámek je takové malé vetešnictví křížené se sekáčem – podobných krámků je tu jak naseto. Uvnitř nějaké ty věšáky s hadříky, sem tam police s lehce/těžce jetými věcmi. Podle svých zkušeností z ČR jsem se domnívala, že v pátek ráno prodavačky přearanžují výlohu, věci vyhážou na poličky a lidi si to v následujících dnech rozeberou. Ha há! To by bylo příliš nekomplikované!
Ráno jsem byla ve městě a nakupovala hříšně měkké a savé froté osušky. Kolem desáté jsem se vracela domů. Najednou koukám – před zmiňovaným krámkem bylo lidu, jako když za komančů přivezli banány. Vypleštila jsem na to oči jak epileptický šnek, pak se mrknu na hodinky – za pět minut deset. No to je teda dobrý! Tak to jsem rozhodně příliš sexy na stepování ve frontách na výprodej z vetešnictví! A šla jsem se domů nasnídat.
O půl jedenáctý mi to nedalo a šla jsem se tam mrknout. Fronta tam byla pořád! To už mi systém onoho výprodeje vrtal hlavou, takže jsem se postavila na konec fronty a nestačila se divit.
V obchodě byly čtyři postarší prodavačky a několik běžných nakupujících, které výloha nezajímala. Tito nezainteresovaní zákazníci stáli s vybraným zbožím v rukách asi dva metry od kasy. Stáli tam celou dobu, od chvíle kdy jsem se postavila do fronty před výlohu, až do chvíle, kdy jsem obchod opouštěla (cca 20 minut). Za tu dobu si dotyčných nikdo ani nevšiml, ale oni kupodivu nejevili žádné známky nervozity a v poklidné sousedské atmosféře sledovali dění a čekali patrně na to, až zahřmí.
Jedna z prodavaček stála u dveří a v nepravidelných (a pro mě nepochopitelných) intervalech tyto dveře odemykala a zvala lidi z fronty dovnitř. Vzala dotyčného za křídlo a nasměrovala ho ke kase. Tam dotyčný řekl Druhé prodavačce svůj požadavek. Ta ho přetlumočila Třetí prodavačce, která stála těsně vedle. Ta se vrhla do výlohy, odkud třaslavou rukou vytahovala různé předměty bez ohledu na typ požadovaného zboží. Na tento moment čekala skupina nezainteresovaných zákazníků – začali prodavačce mnohohlasně radit, co že to vlastně měla z výlohy vytáhnout. Prodavačka tedy třaslavou rukou vrátila nevyžádaný předmět na původní místo a učinila nový pokus.
Když se konečně zadařilo a zákazník odsouhlasil předmět i cenu, nastala chvíle Čtvrté prodavačky, která s radostným štěbetáním předmět úhledně zabalila do novinového papíru. Pak už stačilo jen zaplatit Druhé prodavačce (zvládla dvě funkce: tlumočila zákazníkův požadavek a ještě kasírovala) a překonat První prodavačku-klíčnici, která nebyla z nejrychlejších.
Zkrátka irské národní krédo v praxi: „Don´t panic!“
Drápkem naškrábala: kryska
7.10.2005, 12:51:00
Komentáře (9)
6.10.2005
kategorie: Deníček (nočníček)
Jo, tak posledních čtrnáct dní bylo věru hektických. Něco přes týden už zase vegetuju na Ostrově a teprve dnes se zase cítím ve své kůži.
Nevím, čím to je, ale ty poslední dny doma na kontinentě jsem měla pocit, jako bych tam vlastně už napůl nebyla, jako by velká část mýho já už hopkala po Ostrově.
Ten poslední týden před odjezdem byl tedy fakt záhul. Musela jsem stihnout zařídit myriády cipovin a cipíkovin a zároveň stihnout všechna rozlučková setkání s kamarády.
A do toho všeho jsem si ještě usmyslela, že úplně poslední víkend, který ještě budu v ČR, strávím na semináři bhaktijogy. Tím pádem jsem měla zase o pár organizačních záležitostí k řešení navíc. V konečném důsledku jsem potom už pouze snila o mé rozvrzané Ostrovní posteli, ve které jsem hodlala spát v kuse alespoň tři dny.
Nevím, kdo všechno už přede mnou seznal, že nejhorší na snech je, že se občas splní. Je to tak, testovala jsem to na sobě. Na Ostrov jsem totiž dorazila nejen se svými zavazadly, ale taky s kapitální rýmou. Znáte to – to je taková ta záležitost, kdy váš nos tři dny (a bohužel i noci) supluje hydrant, aby hned v zápětí suploval zamčený, zabarikádovaný a hlavně ucpaný hydrant. Tudíž jsem ty tři dny po příjezdu skutečně strávila v posteli. Bylo to příšerné! Ačkoli jsem si s sebou přitáhla kopec čtiva, stejně jsem se mohla ukousat nudou.
Teď už jsem na Ostrově devět dní. Závistivý Blíženec mi mezitím přebral rýmu, takže si teď může hrát na hydrant až do alelůůůůja. Co se mé maličkosti týče, konečně začínám mít dojem, že mé jsoucno se sjednotilo, a tudíž už nejsem zároveň na kontinentě i na Ostrově. Je to zvláštní stav, když člověk není tam, kde je :o) Tak nějak se možná cítil Bilbo, když o sobě říkal, že se cítí řídký, jako by protažený.
No, každopádně jsem na Ostrově a další anabáze "Stěhování národů" mě čeká až na jaře.
Drápkem naškrábala: kryska
6.10.2005, 10:28:00
Komentáře (12)