Týden před termínem mého porodu jsem se od mámy (lezlo to z ní jak z chlupaté deky) dozvěděla, že tátu odvezla rychlá. Prý zánět žlučníku. V tu chvíli jsem si říkala: „Ha ha". To při vzpomínce, jak se smál mé žlučníkářské dietě, sám se cpal pečeným bůčkem a meditoval nad tím, kde jsem ten svůj špatnej žlučník asi podědila. Teď už bylo jasné, kde.

Ten první týden ležel v nemocnici, mračil se jako čert, protože v nemocnici v životě neležel a neměl to v plánu ani tentokrát, a čekal na operaci. Jenže začaly komplikace. Pak se komplikace ještě zkomplikovaly, ale to já už nevěděla, protože tu noc, co tátu museli uvést do umělého spánku, jsem rodila.

Dozvěděla jsem se to až se skluzem – až teprve, když jsem vrátila z porodnice a zavolala domů.

Od té doby je s tátou čím dál hůř. Slinivka. Dnes táta podstupoval už čtvrtou operaci, na dialýze je jako doma a je i po tracheotomii. Každý den se klepu, když beru sluchátko do ruky a snažím se dovolat. A jako naschvál, volačky fungují čím dál hůř a den ode dne potřebuju víc pokusů na to, abych se dovolala. A každý den může být tátův poslední.

Ne, takhle jsem si to nepředstavovala. A on určitě taky ne.

A bohužel, tohle je jen špička ledovce, co se problémů týče.

Děkuju, kamarádi, za všechny gratulace, které jste mi poslali a za všechny držené palce!

Po týdnu jsem se konečně dohrabala i k netu, ale na dlouhý psaní to ještě nějakou dobu nebude – narodilo se nám totiž extrémně nespavé miminko. Ne, že by naše malá byla ubrečená, to ne. Ona je jen nespavá a trvá na jisté úrovni společenského života...

V praxi to znamená, že většinu dne trávím s malou Kukajdou v náručí – vždycky, když už si myslím, že sladce spí a můžu ji odložit do košíku, pomrkává na mě aspoň jedno oko, které jasně říká, že tady se žádné spaní konat nebude. Prozatím jsme se střídali s Blížencem, který měl tento týden volno, ale od toho příštího už to bude tete-a-tete mezi mnou a jí. To bude teprve legrace!

Takže o porodu v irské nemocnici musím napsat až později. Zatím mě všichni uklidňují, že se to s tím (ne)spaním ještě srovná. Mno, uvidíme. Rodinná historie mě varuje, že u nás se prostě nespí.

Tak ještě jednou díky za všechny gratulace!

Je to holka! Zdravá jako řípa. 3,4 kila i s kostí.

Mamka i dcerka jsou šťastné a moc pozdravují.

A tu detektivku nedočetla :D

Tak jo, bylo čtvrt na čtyři, když se začalo něco dít. Jsem zvědavá, kdy se to "doděje" do vítězného konce :o))

Zatím mi tedy nezbývá, než se pokojně odebrat do porodnice a vyčkat věcí příštích :o)

Tak zatím hoj, doufám, že budu mít brzy nějaký ty zprávy :o)))