Úvodní zvolání slyším neustále. Jakmile můj protějšek v dialogu zjistí, že mám dva roky prázdnin, okamžitě získá dojem, že celý den ležím v posteli a čumím do stropu.
Po letošní návštěvě v ČR, kdy jsem tuto otázku zodpovídala snad stokrát, stávám se na ni pomalu ale jistě alergická.
Dokud jsem chodila na VŠ, flákala jsem se přímo nelidsky a přesto jsem byla svým okolím akceptována – „Ona STUDUJE!“ Nyní jsem ta, která „Je doma.“ (čti: celý den nemusí na nic šáhnout). Oj, bylo by to skvělé, kdyby to tak bylo…
Většina lidí se spokojí s tím, že „stavím suché vrby“ a nechají to tak. Ne tak mí rodiče. Zvláště maminka nemůže usnout samými obavami, aby se mi náhodou nezkrátily žíly. Ale proč?
Co je na tom tak děsného, že jsem chvíli doma? Kromě toho se opravdu nenudím. Za roky, kdy jsem frčela životem s nohou na plynu, se mi nahromadilo docela dost restíků i velikánských restů. Ty teď zpracovávám a jak tak koukám, budu mít co dělat, abych to stihla.
Pak je tu angličtina, domácí práce, systematizace našich dat… Vlastně mám čím dál míň času.
Mimo to, když tak koukám na svý zedřený rodiče – co je tak úžasného, být každý den na padnutí? Sednout si s knížkou je pro ně stále ještě hříchem, ne-li přímo hrdelním zločinem. Stojí mi to za to?
Ještě k domácím pracem – spoustu automatizace jsem musela zanechat v ČR a tak se do domácích prací opět vloudil poněkud starosvětský tón. Kdo se pokoušel nastrouhat pytlík strouhanky na ručním struhadle, ví, že na pár hodin má člověk o zábavu postaráno. A o mozoly taky.
Takže se mě prosím nikdo neptejte, co dělám přes den. Vlastně totéž, co kdokoli jiný, zaměstnaný. Jen za to holt nedostávám peníze.
BTW – celé dnešní dopoledne jsem strávila praním. Vzhledem ke stavu naší automatické pračky a vodovodního řádu, se jednalo o praní „ruční“.
To se vezme tlustá fleecová bunda (či jak se to píše, prostě „flíska“) a uloží se do vany. K ní se přihodí pár dalších věcí, které se sice normálně v pračce perou, ale kolem naší pračky se s nimi nedá ani projít. Na to se napustí voda a přihodí se prací prostředek. V pravidelných intervalech věci promácháváme a měníme vodu. Postup je komplikován dírou ve vaně, jež je sice víceméně opravena, ale která přesto činí z praní dobrodružnou událost. Ve volných chvílích si můžeme prozpěvovat „Mám vanu plnou mydlinek“ a datlit příspěvky na blog.
Tak a teď jdu máchat. Odpoledne se zkusím ve městě poohlédnout po valše. Jak znám Ostrovany a jejich lásku k tradicím, jistě nějakou seženu.
Komentáře:
Jaks to mohla na začátku nazvat dvěma lety prázdnin?! *-* To je hrůza *-*
no to víš, že to píšu ručně :o)))
Vlastně jsem to napsala jen jednou a od té doby to akorát edituju, když je třeba.
PS Lední brtníku - Ty máš své domovské stránky, nebo jo? A kde? (Jestli nejsou tajné :o)
:o))) Jsi milá! Konečně někdo chápe, jak to se mnou ce skutečnosti je! :o)
Venovať výrobe vrecka strúhanky dlhé hodiny práce nie je nutné.
Suché pečivo vlož do vrecka, najlepšie plátenného, a polož ho na tvrdú podložku. Zober hrniec s hrubým dnom a polož na vrecko s pečivom.
Sadni si na hrniec a niekoľko sekúnd sa môžeš uvoľnene kolísať. Separovať od seba hrubšie a jemnejšie kúsky vo vrecku, najlepšie cez sitko.
Hotovo, písanie návodu trvá dlhšie, než výroba strúhanky a prsty sú v pôvodnom stave (ak sa ti ich len nepodarí počas kolísania náhodou strčiť pod hrniec).
Ušetrené hodiny práce použi voľne podľa vlastnej úvahy :))
Dhale, je vidět, že jsi skutečný praktik! Myslím, že už vím, co budu dnes večer dělat. :o))))) (Zrovna tu mám mísu se suchým pečivem, tak si to ozkouším!)
ani nevíš, jak ti rozumím!!!
btw: dej na sebe při kolísání pozor! :O)
Ty jo, já na valše prala pro dva lidi dýl než rok. Pak se u nás zabydlela ona už zde dříve zmiňovaní mini-romovka, ovsem ráda jsem se po dvou mesicich opet vratila ke sve stare valse :)
Chachaaa;))
tak to je dobry...ja taky peru ted rucne:) Strouhanku nastesti mam jeste z Cech.
Jinak ja tu muzu potvrdit, ze se neflakas...uz jenom uvarit takovy dobrutky...mmm...a umet tak krasne povidat o historii.:)
milá krysko, sice vlastně ani nevím, kde přesně jsi, ale dycky jsem si říkala, proč ta kryska sedí doma, proč ona se nezapojí, proč oni s tím jejím blížencem o víkendech paří blbé hry, místo aby pocestovali, proč kryska nejde do davu, když je to unikátní příležitost naučit op-rav-du-dob-ře anglicky. je to asi dost individuální a nerada bych, abys to chápala jako útok nebo nesouhlas, prostě jsou lidi, pro které je možnost být mezi jinýma lidma, navrch k tomu v cizině, neodolatelnou výzvou k mohutné komunikaci. osobně bych si asi pokusila najít dobrou hoknu a pračku si koupit z první výplaty.
ale promiň, to je jen názor hyperaktivního workoholika s nutkavou potřebou obklopovat se jedinci svého druhu a ja-ko-že tvořit hodnoty (a zejména pravidelný přírustek na účtu za účelem jeho okamžitého rozfofrování).
(:
jo jo! máš naprostou pravdu! :o))))
až na to, že bych potřebovala aspoň kousek Tvé akčnosti. V rodném jazyce mi huba jede třetí kosmickou, ale jak mám zaspíkat, to se mi klapačka neotevře. Už se mi několikrát stalo, že jsem se snažila říct prosté a jednoduché "Hi", pusu jsem otevřela, ale hlásek z ní nevyšel :o(
No co už se mnou.
na nedostatek sebevědomí má moje kamarádka (velice úspěšná žena) úderné heslo "poserem sa, keď som dobrá?".
povím ti, že nedávno jsem měla za úkol vytendrovat podle seznamu tři subdodavatele do užšího kola - intuitivně a hlavně američany. hecovala jsem se dvě hodiny a dva panáky, než jsem zvedla telefon a dělala "haló, haló, tam nový jork? tady mája z prahy, mám pro vás kšeft..." a pak jsem si připadala jak vládkyně zeměkoule, když vytendrovala. znáš to, NOBODY IZ PERFEKT! :) neboj a spíkuj.
tak tenhle Tvůj koment si přečtu před každou cestou z domova a brzo budu bez komplexů :o))))
Kuji za dobrý typ! Heslo Tvé kamarádky beze zbytku přebírám! :o))))
Přidání komentáře...
furt nechápu jak to děláš že máš setříděné odkazy vpravo abecedně, bloguje přece neumí posouvat nové lidi v seznamu nahoru a dolů, leda bys to do šablony psala ručně??