V noci se mi zdálo, jak Finka hodinu usedavě pláče u Jenn. Ráno mě bolel žaludek. Do dvou hodin odpoledne to tentokrát odtikávalo podivně krátce.
Když jsem se šla vysprchovat, Finka pobíhala kolem a spokojeně si tancovala. Jakmile jsem se však zavřela za průhlednou přepážku, začal tepreve ten opravdový tanec. Pláč, slzy jak víla Amálka horizontálně do stran, řev že by i splašený býk stydlivě šoupal kopýtkem, soplík na tričku... No říkala jsem si, že tady mám ukázku toho, co bude následovat.
Moje poslední naděje byla, že Blíženec, který den trávil na rozvodně kdesi v dáli, se výjimečně jednou vrátí domů dřív a zvládne ji pohlídat. Bohužel mi volal ve dvě, že skončil sice teď, ale ještě jede na jinou rozvodnu a pak to bude mít tak tři hodiny domů. Moje naděje bídně zhynula.
O půl třetí jsme naklusaly k Jenn. Teta Jenn Finku okamžitě popadla do náruče a já se málem vyvrátila, protože Finka tohle ještě nikdy nestrpěla. Tentokrát se jí spokojeně zavrtala do náruče a začala si pobrukovat. Deset minut jsem tak nenápadně postávala kolem a pak se opatrně vyplížila ven přes zahradu.
Vyšetření bylo legrační. Vyfásla jsem sestřičku, kterou jsem ještě nepotkala. Na rozdíl od těch veselých byla poněkud nepřístupná a měla tendenci koukat na mě jako na póvl z východu. (Což je prakticky poprvé, co tak na mě někdo zahlížel.) Ale neměla šanci. Když jsem po dvaceti minutách odcházela, už měla taky pusu od ucha k uchu.
Zdrhala jsem zpátky. Všechno klapalo rychleji než jsem čekala, ale i tak jsem byla pryč hodinu. Když jsem doběhla k oknu sousedovic domu, musela jsem se několikrát nadechnout, abych v klidu zaťukala. Ale nezaťukala – jen jsem se podívala dovnitř, viděla jsem spokojenou Miu jak pobíhá po místnosti, Eamona, kterak houpá dřímajícího Aaronka a Jenn, kterak drží na klíně spokojenou spící Finku.
Mia mi běžela otevřít a jen jsem prošla na chodbu, dala si prst na pusu a pak zařvala jak hlásná trouba: „FINKA SPINKÁ!!!"
Tak jsme si pak všichni zaskákali na trampolíně a vůbec se pobavili, dokud nepřišel Blíženec.
Takže úspěch! Kéž by to tak zůstalo!
PS
Tenhle zápisek jsem páchala dva dny. Po větách. Holt je porád co na práci :o)
Komentáře:
hehe, přeně to o té panice jsem si vyslechla od Blížence. Jenže předtím se odmítla nechat nosit i od své vlastní babičky, která si ji týden předcházela!
Kuju jménem Finky za gratulaci :o)
Jak ti rozumím! Máme s Bětuškou obdobné období. Jsem šťastná, že ji "už" zvládne Tokugawa, odmítala totiž dlouho i jeho. Začátkem léta máme naplánovanou akcičku ze soboty na neděli, Bětuška by měla být poprvé přes noc u našich. Už teď to řeším :) Musíme být asi odvážnější :) Gratuluji tobě i Fince k zvládání samostatnosti!
děkuju Gaio, od spolumatky potěší podpora dvojnásob! Moc držím palce, ať se to zdaří i u vás takhle v pohodě!!!!
jéje, jak to znám :D já jsem byla u prvního hlídání tak nervozní, že jsem po té hodině skoro běžela domů, a musela jsem se hlídat, abych každých pět minut nevolala... neboj, zvyknete si obě (hlavně ty :P) a bude to ok ;)
to sedmi: já domů opravdu běžela :o) A když jsem ještě pro Miu cestou kupovala nějaké dobrůtky, přede mnou byl ve "frontě" jeden člověk a já ho málem začala prosit, aby mě pustil před sebe :o) A co se volání týče, musela jsem si porád rvát z ruky mobil, že by to bylotrapný :o)))
Nikdy jsem netušila, že mateřská láska skutečně existuje. A už vůbec ne, jakmoc je silná! :o)
Přidání komentáře...
Takové paniky a pro nic. Důvěřuj Fince, holka roste do samostatnosti a s žádným úkolem, si nezadá.
Gratulace k úspěchu velkého poprvé :)