Mimo jiné jsem si poprvé užila stabilní klimatizace v autě. Naši si sice před pár lety pořídili Golfa s klimatizací, ale jednak to byla taková ta jednoduchá klimatizace, jednak jsem byla už z domu, takže jsme s nimi jezdila jen výjimečně a hlavně má hypersupermega šetrná matka dospěla k závěru, že provoz klimatizace je příliš drahý a tak zakázala její používání.

(Má matka je tak šetrná, že se v jejím domě nesmí používat ani trouba. Všechno se musí dělat v prastaré, polorozpadlé remosce, ze které trčely elektrické dráty, dokud se Blíženec nenaštval a tu nebezpečnou věc neopravil. Sranda je, že ona remoska má přibližně stejnou spotřebu jako ta trouba, ale matce se to nesmí říkat. Její logika zní – remoska je menší než trouba, ergo MUSÍ mít nižší spotřebu.)

Ale teď se cítím jako královna. V zimě máme v autě příjemně teplo, ale ne moc, v létě máme v autě chladno, ale ne moc. Vím, že Finka v sedačce je v bezpečí (aspoň relativním) a že je v pohodlí.

V průběhu jedné nedávné cesty zahlásilo naše auto konverzačním tónem, že je čas na garanční prohlídku. Chceš prohlídku, máš prohlídku. Schůzku s Martinem (naším prodejcem) jsme stanovili na tuto sobotu a víc jsme to nechali plavat.

Blíženec jezdil poslední měsíc opravdu hodně, protože nejen, že projektuje své rozvodny, ale ještě jezdí kontrolovat jiné a tak je každou chvíli v jiné části ostrova.

Ve čtvrtek, když byla Finka na hlídání u Jenn, jezdil taky od jedné Díry Ď k druhé. Pak se vrátil, zašel pro nás k sousedům, že ještě pojedeme nakoupit a tak jsme v družném hovoru se sousedkou vyšli před její dům. Jen vyšla ze dveří, zavětřila a prohlásila, že miluje vůni benzínu. Tak jsme zavětřili taky. No jo, že by tu někde vyrostla benzínka? A jak se tak rozhlížíme, koukáme, že pod naším autem roste loužička a pravidelný cupot kapek nevěštil nic dobrého.

Dobrotivá Jenn hned nabídla Blíženci svůj zapalovač, aby prý pod auto lépe viděl, ale pak ji odvolaly mateřské povinnosti. Blíženec chvíli nakukoval pod auto, ale ještě se nestihl ani pořádně ohnout, když v tom už ze dveří vycházel Eamon, že prý jde spravit to auto.

No, byl to nějakej filtr, který stejně nikde v okolí koupit nešel, tak jsme zavolali odtahovku a auto jelo na garanční prohlídku jako princezna. Blížence nejvíc překvapilo, že mu nedali jediný papír, podpis, nic. Prostě auto naložili, zamávali a klid. Mě zase překvapilo, že nám okamžitě nabídli náhradní auto.

V sobotu volali, že auto už je opravené a zrovna na něm páchají tu garanční prohlídku, takže v poledne si pro něj můžeme přijet.

A já si porád říkám, jaký měl Blíženec štěstí, že ten filtr rupnul pěkně u našich domovních dveří a ne někde na západním pobřeží, kde jedinou společnost osamělé ovci dělá větrem strhaný keřík hlodáše.

linkuj.cz vybrali.sme.sk