Od dob, kdy jsem porodila mám dojem, že jsem o něco blbější.
V neděli jsem šla prát ložní. Tři dávky toho byly. Hned po první dávce jsem na prováděnou činnost zapomněla a až večer jsem si uvědomila, že pokud chceme spát v čistým povlečení, bylo by dobrý aspoň šoupnout do sušičky tu první dávku...
Druhý den jsem jednak prala zbytek ložního z neděle a jednak jsem chtěla vyprat normální prádlo. I obešla jsem věšáky, ručníky v koupelnách, pyžama... a pořád se mi toho zdálo jaksi málo.
Ne, nezačala jsem přemýšlet, kdepak. To jen večer jsem se podivila, proč nám ten koš na prádlo přetéká.
No nic, bude hůř.
To takhle povlečeme čisté povlečení, je čtvrt na jednu v noci, těšíme se, že dítě to konečně zalomí a my složíme hlavu na čistou lůžkovinu. Držím dítko v náruči na polštářku. Dítko je čisťounké, voňavé a bez poskvrnky, pěkně v čistě vypraném a vkusném fusáčku, na hrudníčku s vyobrazením medvídka na houpacím koni. Kolem postele v tichém usebrání stepuje Čistota a Dobře vykonaná práce.
Blíženec spokojeně zaléhává a je mu všechno jedno. Dítko se hladově sápe po mlíčku. Dítko se zakuckává.
Dítko se prudce erektuje a upřímně blije. Čvachtavé zvuky neberou konce, ale konečně se zase rozhostí ticho.
Čistota i s kolegyní zahnula kramli. Z vedlejší postele se ozve naivní:
„Snad nezvrací?"
Nakvašeně se dotazuju, jestli má pro ony zvuky nějaké jiné vysvětlení. Pokud možno takové, které by umožnilo setrvání v čisté posteli a nerušený spánek.
Pak už jen převlíkáme postel, dítě, sebe a Finka nám k tomu spokojeně něco brumlá ze své čisté, suché a nedotčené postýlky.
Nudíte se? Pořiďte si miminko. Doporučují čtyři z pěti šílenců.
Komentáře:
Přidání komentáře...