Dnes jsme si opravdu mákli. V Irsku konečně otevřeli IKEA!!! Já vím, vás v Čechách to nechá chladnými, ale tady je to něco naprosto přelomového. Před příchodem IKEA byl na celém Ostrově nábytek pouze trojího druhu. Jednak nápodoba zámeckého stylu (děsně in jsou zde taky umělohmotné štukové ozdoby na strop a imitace těžkých brokátových tapet) – tento nábytek má na sobě kýbly laku, je ohnut do neuvěřitelných úhlů a je absolutně nepraktický. Šuplíkový prádelník o rozměru metr na dva metry (a šedesát cenťáků na hloubku) má v sobě prostor na několik ponožek a asi patery kravaty. V případě hodně málo obdařené ženy se sem dá umístit i pár bavlněných podprsenek bez kostic.

Druhý typ je „rurální" – to znamená tesaný širočinou, bez povrchové úpravy a pokud je prodávaný v Dublinu v centru, stojí hříšné peníze. I jednoduchá police váží tolik, že je třeba pod ní vybudovat bezpečný železobetonový sokl. Třetí typ je laciné lamino, které má tendenci se rozpadat už v obchodě. Co se sedaček a vůbec čalouněného nábytku týče, převládají kůží potažené nepohodlné imitace rozpláclého brontosaura – nejvíc se bohuželn povedly kosti. (Jak dokazuje moje naražená kostrč – koho by napadlo, že se na třímístný gauč smí sedat jen na vyhrazené plochy, že? Hodila jsem sebou doprostřed mezi polštáře a pak si tejden mazala zadek opodeldokem.)

Předpokládali jsme, že místní obyvatelé, jež stále ještě žijí v iluzi, že malinenkatý vlhký domeček zázračně zkrásní a opticky nabude, pokud bude vymalován temně rudou v kombinaci s temně zelenou, jsou se současným stavem nabídky zcela smířeni a dokonce spokojeni. Leč i zde se najdou lidé nenechaví, skoro by se dalo říci, že kverulující až reakcionářští, a ti si vyčíhli, že nahoře, v Severním Irsku, konkrétně v Belfástu je IKEA. A jezdili tam z celého Irska natolik často a nadšeně, že IKEA nejen že začala přijímat kromě Libry také Euro, ale dokonce začala brát i Irské kreditní karty.

Protože zájem Irů neutichal, před několika lety konečně padlo rozhodnutí, že IKEA bude vybudována i v republice Irsko. Byl zakoupen pozemek u Dublinu a rozproudilo se několik sporů, zdlouhavých správních řízení a my, IKEA čekači sesychali beznadějí.

Leč minulý měsíc byla IKEA konečně otevřena. Byly očekávány masové hysterické scény, IKEArun, drancování a vůbec pouliční bitky, jak je tu blahým svátečním zvykem. Z toho důvodu byly posíleny veškeré zodpovědné složky, IKEA sama sebe předháněla ve zpracovávání a vyhodnocování katastrofických scénářů (její experti jako vedlejší efekt konečně objevili strategii, jak vyhrát třetí světovou), no a co myslíte?

Jak všichni pořád slyšeli, jaký to bude opruz, nikomu se do té vřavy nechtělo a Oranžisté s Republikány jsou zase natolik tradicionální, že dali přednost hrátkám na hlavním Dublinském náměstí jako obyčejně (ono u IKEA nejde vytlouct mekdonalda a za to je vždycky bonusové ohodnocení pro oba týmy),takže  nakonec se žádný nával nekonal. Ne, že by tam bylo málo lidí, to opravdu ne, ale žádný pudlík nebyl ušlapán a prozatím ani žádné dítě nebylo zcizeno a rozebráno na orgány.

My se do země zaslíbené, skandinávské, mrkli v pondělí. To jsme tam přišli v sedm večer (měli do devíti) takže jsme to jen velice rychle proáchali a letěli domů změřit stropy. Měli tam totiž naprosto skvělou knihovnu Billy. Dokonce v dubovém designu. V úterý už jsme tam byli zas a skříňky koupili.

Dovezli nám je v pátek a my je skládali. Dneska. Lidi, to je žůžo! Máme pět metrů skříněk na délku a na dva metry a třicet sedm cenťáků na výšku! Tam už se pár knížek vejde! A pokud to tam nenaskládáme všechno, koupíme další skříňky.

A ještě jsme si tam vyhlídli sofa. To staré se totiž poněkud odporoučelo a my zoufale obsedávali všechny rozplácnuté brontosaury, co jich tu v obchodech měli.

Zkrátka IKEA vivat!

linkuj.cz vybrali.sme.sk