A v takovým fofru i nějaká mrňata přežila? Jak? Zvědavé to je jak opice, sebevražedné jak mohamedán a naprosto nekritické ke svým (ne)schopnostem. „Nelez tam!" a už je to v jámě na mamuta...
Nebo že by dřív byly jiný děti? Poslušný?
No, možná i jo, to nevím, ale zjistila jsem, že Finka má jisté zajímavé rudimentální synapse. Normálně na ni můžu jódlovat jak chci, ať sem neleze a jde jinam, ale ona mě naprosto ignoruje. Když ovšem Blíženec vrtal do zdi hmoždinky na skříňky, bylo třeba, aby se tam opravdu nemotala. A když jsem ji viděla, jak se protlačuje kolem nezajištěných skříněk, řekla jsem sice úplně klidně, ale hodně varovně: „Finko, pojď sem, tohle je nebezpečné! Nechoď tam!" A ona se okamžitě rozběhla ke mně. A pak, kdykoli Blíženec vrtal, trvala na tom, že bude u mě v náruči, což jsem jen vítala. Nebyla nijak vyděšená, jenom s tím ošklivým zvukem nechtěla mít nic společného.
Jednou jsem nebyla poblíž a když jsem si uvědomila, že Blíženec opět vrtá, běžela jsem za ní, aby nebyla sama. A ona seděla na gauči, jako jsme před tím seděly spolu a v náruči chovala svoje panenky tak,jak já normálně chovám ji.
Pak jsme odnášeli nějaké věci na půdu. Máme v horním patře díru ve stropě a spouští se tam tudy schody – Finka ještě neuměla pořádně chodit a už na něj vylezla. Problém je, že ty schody, které jsou normálně složené nahoře, se dolů stahují takovým vachrlatým způsobem – pomocí háku a ač jsou hliníkové, jsou pořádně těžké a je třeba Finku uklidit do bezpečné vzdálenosti.
Jindy je kolem toho strkanice, ale tentokrát jsem využila čerstvé znalosti a použila stejný varovný tón a odvedla ji za práh ložnice. Zůstala tam jak přikovaná. Dokonce mě překvapilo, že když pak Blíženec ty schody sklízel, běžela se „schovat do domečku", aniž by jí kdokoli cokoli řekl.
A dnes zas – byly jsme na hřišti a kolem zrovna sekali trávu takovými těmi velkými mašinami, co tu trávu rozhazují široko daleko. Takže jsem zase Finku varovala a ona mi okamžitě vlezla do náruče.
Na tom celým mě naprosto fascinuje, že malá se vůbec nebojí, je jen na nejvyšší míru ostražitá a naprosto přesně plní zadané pokyny. Už chápu, jak přežívají potomci přírodních národů, když je to tak silné, že ani tisíce let pokusů o civilizaci to nevymazalo.
Komentáře:
to sedmi: pod takovým názvem bych hledala spíš knihu z Blížencova ranku (teoretická fyzika), takže díky za tip, teď vím že je spíš pro mě a seženu si ji! Pokud je tam víc takových postřehů, určitě stojí za to.
Dost dobře napsané :-)))
Je to fakt, nějak to tak funguje. Že u cesty se zastaví a ten drát do elekřtiny nestrčí - ač jinak o poslechnutí si může rodič nechat zdát...
To s těma panenkama je moc milé :-)
Je dobré vědět, jak na ni ;-) Hlavně si to ale nevyplýtvej... aby si to udrželo ještě svůj efekt.
to nominek - děkuju za pochvalu! Potěšila!
to everlanch - nejsem si jistá s tím plýtváním - taky jsem o tom přemýšlela takto, ale pak mě zase napadlo, že když to semtam nepoužiju )jednou za měsíc třeba), takž že by ten reflex mohl vyhasnout. Kdo ví?
tedy, jen tiše s úsměvem žasnu, pěkné :)
Přidání komentáře...
to je dobry :) u nas to taky funguje podobne, May pozna, kdy je to fakt vazny (treba pred silnici) a poslechne, i kdyz jinak to ted stoji za to (nenenennenenenenenne...). BTW tahle teorie o prirodnich narodech a jejich vychove je popisovana ve vychvalovane knizce o vychove princip kontinua. Zatim jsem to necetla, ale par myslenek z te knizky znam a pripada mi to docela prirozene.